Nápadný epifytický druh, tvořící až několik metrů dlouhé visící stélky. Je vázán na pralesovité porosty s velmi vysokou vzdušnou vlhkostí, kde roste převážně na větvích jehličnatých stromů, hlavně smrků. Dříve se v Evropě vyskytoval od chladných oblastí mírného pásu po boreální zónu, avšak silně ustoupil a v řadě oblastí vyhynul. Důvodem byla jeho značná citlivost ke znečištění ovzduší, ale také mikroklimatické změny jeho stanovišť, např. v souvislosti s intenzivním lesním hospodařením. V rámci střední Evropy aktuálně přežívá pouze na několika lokalitách v Alpách. Z našeho území existují jen historické údaje z horských oblastí – Šumava, Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník a Hrubý Jeseník. Poslední záznam pochází z roku 1930 z okolí šumavského Březníku (Liška et al. 1998).

Druh je součástí samostatné vývojové větve, která je některými současnými autory rozlišována na základě morfologických a molekulárních znaků jako samostatný rod Dolichousnea (Articus 2004).

Literatura: Liška J., Palice Z. & Dětinský R. (1998): Změny v rozšíření vzácných a ohrožených lišejníků v České republice I. – Příroda, Praha, 12: 131–144. Articus K. (2004): Neuropogon and the phylogeny of Usnea s.l. (Parmeliaceae, Lichenized Acomycota). – Taxon 53: 925–934.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Parmeliaceae → Usnea