Nejhojnější zástupce našich keříčkovitých provazovek s černou bází a izotomicko-dichotomickým větvením. Odlišuje se především bodovými izidiozními sorály a obsahem kyseliny thamnolové (K+ sytě žlutá, UV–) nebo případně k. squamatové (K–, UV+ bílá) ve dřeni. V Evropě je tato provazovka široce rozšířena. U nás ji najdeme převážně v západní polovině území roztroušeně v lesích i mimo ně na větvích jehličnatých i listnatých stromů, především na modřínu, trnce, smrku a buku. Vzácně se může vyskytovat také lignikolně či saxikolně.

Chemicky ani molekulárně se nedá odlišit od podobné U. florida, která je však výhradně plodná (viz např. Degtjarenko et al. 2020). Usnea subfloridana však může vzácně společně se sorály tvořit i apotecia. Jedná se možná o mladé, nedávno oddělené druhy a k jejich rozlišení na molekulární úrovni bude potřeba využít studium celého genomu.

Literatura: Degtjarenko P., Mark K., Moisejevs R., Himelbrant D., Stepanchikova I., Tsurykau A., Randlane T. & Scheidegger C. (2020): Low genetic differentiation between apotheciate Usnea florida and sorediate Usnea subfloridana (Parmeliaceae, Ascomycota) based on microsatellite data. – Fungal Biology 124: 892–902.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Parmeliaceae → Usnea