Pro tento druh je typická světle šedozelená stélka a často nepravidelný vrchol involukrela. Makroskopicky se tento znak projevuje jako prstenec tmavých teček obklopený světlou, neprůsvitnou stélkou a bývá často dobře patrný i pouhým okem. Málo vyvinuté formy mohou být zaměnitelné s druhy V. dolosa a V. hydrophila. Od podobné V. praetermissa se V. elaeina liší zejména tenčí stélkou, méně ponořenými peritécii, o něco menšími askosporami a obvykle i výskytem na nepřeplavovaných stanovištích.

Verrucaria elaeina je typická zejména pro slabě vápnité horniny ve stínu. Roste na vápenci, betonu, silikátových horninách i cihlách, dokonce i na terakotových květináčích. Nejčastěji je nacházena v lesním prostředí, ale může se objevit i na rumištích, v zahradách nebo na vlhkých zdech. Celkové rozšíření tohoto taxonu je zatím málo známé. Pod současným jménem byl z našeho území poprvé publikován teprve nedávno z NPR Týřov na Křivoklátsku (Vondrák et al. 2022) a následně přibylo několik dalších údajů ze západní části státu. Čtyři starší nálezy uvádí Servít (1954) pod jménem V. guestphalica.

Literatura: Orange A., Cannon P., Prieto M., Coppins B., Sanderson N. & Simkin J. (2023): Verrucariales: Verrucariaceae. – Revisions of British and Irish Lichens 31: 1–104. Vondrák J. et al. (2022): From Cinderella to Princess: an exceptional hotspot of lichen diversity in a long-inhabited central-European landscape. – Preslia 94: 143–181. Servít M. (1954): Československé lišejníky čeledi Verrucariaceae. – Nakladatelství ČSAV, Praha.

Ascomycota → Eurotiomycetes → Verrucariales → Verrucariaceae → Verrucaria