Typickými znaky tohoto lišejníku jsou v mládí víceméně růžicovité zelené stélky a k substrátu sahající involukrelum. Ekologicky se jedná o druh vlhkých až přeplavovaných skal a kamenů, který upřednostňuje stinné biotopy (Orange et al. 2023). V ČR byla V. rosula zaznamenána v oblasti holubovských hadců v jižních Čechách, a to na stinných hadcových a granulitových výchozech podél potoka a na kořenových nábězích jasanu. Variabilita stélek zde byla značná – od téměř souvislé kompaktní stélky až po nápadně laločnaté exempláře s velmi drobnými lalůčky. Společným znakem byla ale poměrně silná zelená stélka, která velmi připomíná zástupce rodu Agonimia. Mimo ČR je tento druh známý ještě z Velké Británie (Orange 2013) a Švédska (Svensson et al. 2024).

Literatura: Orange A. (2013): Four new species of Verrucaria (Verrucariaceae, lichenized Ascomycota) from freshwater habitats in Europe. – Lichenologist 45: 305–322. Orange A., Cannon P., Prieto M., Coppins B., Sanderson N. & Simkin J. (2023): Verrucariales: Verrucariaceae. – Revisions of British and Irish Lichens 31: 1–104. Svensson M., Ekman S., Arup U., Eide Ekman L., Hammarström O., Isaksson R., Jonsson F., Palice Z., Vicente R. & Westberg M. (2024): Further additions to the Swedish flora of lichenised fungi. – Graphis Scripta 36: 15–49.

Ascomycota → Eurotiomycetes → Verrucariales → Verrucariaceae → Verrucaria