Jeden ze dvou našich drobnějších zástupců tvořících nízká plástvovitá apotécia a produkující jednobuněčné askospory. Zajímavá jsou zejména vřecka, která jsou pod mikroskopem ovinutá řídkou sítí pevně přilepených větvených parafýz. Goniocysty jsou jen velmi jemně ostnité na rozdíl od příbuzného druhu V. rheocarpa s rohovitými výrůstky. Svému příbuznému se však podobá ekologicky a z makroskopického pohledu jsou od sebe k nerozeznání. V obou případech se jedná o bledé rosolovité narůžovělé plodničky obklopené rozptýlenými žlutozelenými kuličkami, připomínající­mi řasy.

Tento druh známe zejména z antropogenních lokalit včetně kontaminovaných toxických ploch, ale najdou se i autochtonní výskyty na přirozeně disturbovaných stanovištích. Obsazuje širokou paletu různých substrátů, mezi kterými dominují mechorosty, rostlinné zbytky, humus, jiné lišejníky, ale i borka stromů. Nejsnáze lze lišejník najít za vlhkého stavu v brzkém jarním období.

Literatura: Poelt J. & Döbbeler P. (1975): Über moosparasitische Arten der Flechtengattung Micarea und Vezdaea. – Botanische Jahrbücher für Systematik 96: 328–352. Palice Z. (1999): New and noteworthy records of lichens in the Czech Republic. – Preslia 71: 289–336.

Ascomycota → Lichinomycetes → Vezdaeales → Vezdaeaceae → Vezdaea