Jeden ze dvou drobných zástupců rodu schopných tvořit stopkatá, za vlhka poloprůhledná apotecia. Ta mohou částečně připomínat synnemata lišejníku Dictyocatenulata alba, která však bývají čistě bílá, výrazně větší a rostou téměř výhradně na vlhkých bázích listnatých stromů. Na rozdíl od vzhledově podobného druhu V. leprosa vytváří V. stipitata pouze filmovitou lesklou stélku bez goniocyst. Spolehlivě by se tyto dva taxony měly odlišit podle parafýz (Chambers & Purvis 2009).

Tato mizenka porůstá méně stabilní organické substráty, zejména mechorosty, detritus či makrolišejníky (např. rodu Peltigera). Nemá zcela vyhraněné stanovištní nároky. Může se vyskytovat v pralesovitých porostech, na zemi v subalpínských polohách nad horní hranicí lesa, ve vápencových oblastech, ale i v městských aglomeracích. Jediný český doklad pochází ze Šumavy z pralesovitého porostu na Hraničníku (Palice 1999), ale vzhledem k široké ekologické valenci lze očekávat nalezení tohoto druhu i na jiných lokalitách u nás.

Literatura: Palice Z. (1999): New and noteworthy records of lichens in the Czech Republic. – Preslia 71: 289–336. Chambers S. P. & Purvis O. W. (2009): Vezdaea Tscherm.-Woess & Poelt (1976). – In: Smith C. W., Aptroot A., Coppins B. J., Fletcher A., Gilbert O. L., James P. W. & Wolseley P. A. [eds], The lichens of Great Britain and Ireland, p. 958–961, British Lichen Society, London.

Ascomycota → Lichinomycetes → Vezdaeales → Vezdaeaceae → Vezdaea