Xanthoparmelia stenophylla (Ach.) Ahti & D. Hawksw.

terčovka úzkolistá

Nejběžnější z našich neizidiozních žlutozelených terčovek rodu Xanthoparmelia. Od podobných druhů se liší kombinací hnědé spodní strany laloků a obsahem kyseliny salazinové ve dřeni (KOH+ červená). U nás roste hojně na vhodných stanovištích v celém území. Najdeme ji na výslunných silikátových a vyvřelých skalách, jak kyselých, tak bazických, od nížin do hor, s těžištěm rozšíření v nižších a středních polohách. Místy přechází také na půdu. I v Evropě a celé západní Eurasii je široce rozšířena.

Z našeho území byl v minulosti uváděn málo známý a velice podobný terikolní druh X. pulvinaris. Je znám především z Maďarska, kde je dodnes rozlišován. Od X. stenophylla se liší habitem a ekologií – roste nejčastěji na vápnitých či písčitých trávnících a holé vápencové zemi (Farkas et al. 2015).

Literatura: Farkas E., Kursinszki L., Szőke É. & Molnár K. (2015): New chemotypes of the lichens Xanthoparmelia pulvinaris and X. subdiffluens (Parmeliaceae, Ascomycota). – Herzogia 28: 679 – 689.

taxonomické zařazení:

Ascomycota Lecanoromycetes Lecanorales Parmeliaceae Xanthoparmelia

nejčastější synonyma:Parmelia somloensis, Xanthoparmelia somloënsis

Červený seznam (Liška & Palice 2010):LC – neohrožený

Výskyt v Česku

Počet záznamů: 451, z toho ověřených 135. Kliknutím na vybraný čtverec se zobrazí konkrétní údaje včetně pramenů.

Legenda

údaj po zadaném roce
údaj starší než zvolená hranice
údaje bez datace
V mapě se nezobrazují záznamy označené jako chybné nebo pochybné.
0
věrohodný údaj
nejistý údaj
chybný údaj
nerevidovaný údaj

Preference nadmořské výšky

Rozdělení dle stáří nálezu

Typ substrátu

Nejčastější substráty

© Botanický ústav AV ČR, v. v. i. 2020–2024