Lišejník velmi podobný druhu X. caradocensis, od něhož se odlišuje víceméně okrouhlými a lesklými šupinami a jednobuněčnými menšími askosporami. Hlavním sekundárním metabolitem je kyselina friesiiová. Podle současných informací zahrnuje toto jméno jen v ČR čtyři samostatné druhy (Vondrák et al. 2024), které vyžadují další studium.

Vyskytuje se na dřevě pahýlů či borce jehličnanů. Zřejmě preferuje stanoviště reliktní povahy, jako skalnaté svahy, sutě, reliktní a rašelinné bory. Je považován za boreálně-montánní lišejník. Ve střední Evropě je uváděn vzácně, avšak není vyloučené, že je částečně přehlížený. V ČR taktéž patří k poměrně vzácným lišejníkům. Těžištěm rozšíření jsou rašelinné lesy a sutě v jižních Čechách a některá kaňonovitá říční údolí.

Literatura: Vondrák J., Svoboda S., Malíček J., Šoun J., Košnar J., Svensson M., Timdal E., Machač J. & Palice Z. (2024): Combining environmental DNA data and taxonomic surveys provides an unprecedented understanding of lichen diversity and accelerates the discovery of new species. – Preslia 96: 351–417.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Umbilicariales → Umbilicariaceae → Xylopsora