Charakteristický mikrolišejník starších vlhkých pralesovitých lesů. Roste obvykle na suché borce a dřevu starých a odumírajících jehličnatých stromů (jedle, smrk) či jejich pahýlů. Vzácněji se vyskytuje i na před deštěm chráněných kmenech starších listnáčů, jako jsou buky, ale také stromy s hluboce brázditou tlustou borkou, jakou mohou mít např. některé exempláře jilmů drsných. Mimo naši republiku, např. ve Skandinávii, je znám také z opracovaného dřeva, např. z plotů. Optimální podmínky nachází v horských smrčinách a horských smíšených lesích se silným zastoupením jedle, případně také v suťových nebo v zachovalých údolních lesích. V České republice se vyskytoval roztroušeně ve středních a vyšších polohách, ale vzhledem k úzké ekologické vazbě na konkrétní typy porofytů a mikrostanovišť i z důvodu citlivosti na změny mikroklimatických poměrů a znečistěné ovzduší, druh ustoupil. Nejvíce recentních dokladů od nás pochází ze Šumavy, vzácně pak přežívá také ve zbytcích lesů přirozeného charakteru ve východních Sudetech (Orlické hory, Králický Sněžník, Hrubý Jeseník) a v Českém lese.

Tento druh se výjimečně může vyskytovat také na převislých silikátových skalách (Tibell 1971). Takovou formu představuje mj. i taxon popsaný z našeho území jako Calicium neesii, a to z Modrého kamene od Janských Lázní v Krkonoších (Flotow 1836). Tibell (1971) toto jméno synonymizoval s Acolium inquinans, ale vybraný lektotyp omylem přiřadil k území dnešního Bavorska. Jméno Cyphelium neesii použil také J. Suza, ale pro vzácný taxon dnes známý jako Calicium lecideinum.

Literatura: Flotow J. (1836): Reisebericht über eine Exkursion nach einem Theile des südöstlichen Riesengebirges, unternommen von dem Präsidenten Nees von Esenbeck und dem Major von Flotow. – Flora (Regensburg), 19, Beibl. 1: 1–60. Tibell L. (1971): The genus Cyphelium in Europe. – Svensk Botanisk Tidskrift 65: 138–164.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Caliciales → Caliciaceae → Acolium