Obojživelný druh rostoucí na silikátových skalách a kamenech v potocích na stinných místech, převážně ve vyšších polohách (Thüs & Schultz 2009). Ekologicky se tak výrazně vymyká ostatním našim zástupcům rodu, kteří rostou epifyticky. Stélku má souvislou, bělavě či zelenavě šedou. Peritecia jsou více či méně zanořená a pyknidy nejsou známé. Ve střední Evropě je velmi vzácný, pouze s několika lokalitami ve vlhkých pohořích.

Je zajímavé, že dvě z řady jeho synonym se vztahují k našemu území. Thelidium sublacteum bylo popsáno E. Eitnerem již v roce 1911. Naneštěstí protolog obsahuje několik chyb – zaměněnou typovou lokalitu s druhem uvedeným v publikaci před ním a zkomolené jméno sběratele. Opravené správné údaje publikoval M. Servít (viz Servít 1953, 1955) a zavedl, z těchto i dalších důvodů, pro něj nové jméno Paraphysothele kalenskyi. Typová lokalita je tedy v potoce pod zříceninou Rabštejna u Chrudimi na břidlici. Později Servít (1959) kupodivu uvádí P. kalenskyi jen z lokality Vana u Chrasti (leg. Kalenský), tedy ze zaměněné lokality Eitnera. Na jiných lokalitách u nás překvapivě nalezen nebyl a stav populace na typové lokalitě není znám.

Literatura: Eitner E. (1911): Dritter Nachtrag zur schlesischen Flechtenflora. – Jahresbericht der Schlesischen Gesellschaft für Vaterländische Kultur, Abt. Zool.-Bot., Breslau, 88: 20–60. Servít M. (1953): Nové druhy Verrucarií a příbuzných rodů. – Rozpravy Československé akademie věd 63: 1–33. Servít M. (1955): Nové lišejníky. Lichenes novi. – Rozpravy Československé akademie věd 65: 1–45. Servít M. (1959): Lišejníky Podkrkonoší a sousedního území. – Práce krajského Musea v Hradci Králové, ser. A, 1: 129–158. Thüs H. & Schultz M. (2009): Fungi: Lichens Pt. 1 (Süßwasserflora Von Mitteleuropa / Freshwater Flora of Central Europe). – Spektrum Akademischer Verlag, Heidelberg.

Ascomycota → Dothideomycetes → Monoblastiales → Monoblastiaceae → Anisomeridium