Epifytický druh s bohatě isidiosní stélkou a tmavými, často jen sporadicky se tvořícími plodnicemi, které obsahují nápadně dlouhé a mnohaseptátní askospory. Zaměnitelný je za další vzácný, i když nepříbuzný druh Bacidia auerswaldii (= Bibbya effusa), od kterého se liší zejména mikroskopicky na základě velikosti askospor. Hůlkovka biatorová má v Evropě suboceánický charakter rozšíření a je známa zejména ze zachovalejších lesnatých oblastí v její západní části. Méně častá je již např. v Alpách, kde bývá součástí společenstev svazu Lobarion (Nimis et al. 2018), bohatých na cyanolišejníky a epifytické mechorosty. Porůstá obvykle pomalu zvětrávající kyselou borku starších stromů, v našich podmínkách obvykle dubů, ve starých lesních porostech, vzácněji i v zastíněných stromořadích. U nás je tento lišejník znám pouze ze tří oblastí: z Hanušovické vrchoviny od Šumperka (Vězda 1961), kde nebyl později ověřován. Recentně byl pak objeven v Novohradských horách a Českém lese. Ve střední Evropě se jedná o velmi vzácný a bioindikačně významný druh zachovalých porostů pralesovitého charakteru. Je náročný na stabilní vlhké mikroklima a také vhodný substrát v podobě (obvykle) starých mechatých stromů s pomalu zvětrávající borkou.

Literatura: Vězda A. (1961): Třetí příspěvek k rozšíření lišejníků v Jeseníku − Přírodovědný časopis slezský 22: 447−458. Nimis P.L., Hafellner J., Roux C., Clerc P., Mayrhofer H., Martellos S. & Bilovitz P.O. (2018): The lichens of the Alps – an annotated checklist. – Mycokeys 31: 1–634.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Ramalinaceae → Bacidia