Tento velmi vzácný a nedávno popsaný druh lišejníku je od nás známý pouze ze dvou nejstarších tuzemských pralesních rezervací: z Žofínského a Boubínského pralesa (Malíček & Palice 2013, Malíček et al. 2019). Zde porůstá kůru a tvrdé dřevo starých smrků, jedlí a jejich stojících pahýlů. V Evropě má spíše suboceánické rozšíření (Sérusiaux et al. 2010). Lignikolní exemplář z Žofínského pralesa porůstal velmi tvrdé dřevo. Tato substrátová ekologie tak protiřečí jeho druhovému latinskému názvu, který je odvozen od výskytu na měkkém dřevu na jeho typové lokalitě v Britské Kolumbii v Kanadě (Spribille et al. 2009).

Literatura: Spribille T., Björk C. R., Ekman S., Elix J.A., Goward T., Printzen C., Tønsberg T. & Wheeler T. (2009): Contributions to an epiphytic lichen flora of northwest North America: I. Eight new species from British Columbia inland rain forests. – Bryologist 112: 109–137. Sérusiaux E., Brand A.M., Motiejunaite J., Orange A. & Coppins B.J. (2010): Lecidea doliiformis belongs to Micarea, Catillaria alba to Biatora, and Biatora ligni-mollis occurs in Western Europe. – Bryologist 113: 333–344.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Ramalinaceae → Biatora