Cetraria islandica (L.) Ach.

pukléřka islandská

Jeden z nejznámější druhů lišejníků u nás, známý také pod názvem islandský mech. Roste hlavně na kyselých substrátech, a to na zemi a humusu v rozvolněných trávnících, vřesovištích, prosvětlených jehličnatých, především borových lesích a rašeliništích. V ČR se vyskytuje roztroušeně od nížin do hor, kde je výrazně častější. Celkový areál je kosmopolitní. Druh je dosti morfologicky variabilní, recentně je rozeznáváno několik poddruhů.

Pukléřka islandská se spolu s dalšími druhy lišejníků začala používat v evropské farmacii již v 16. století a jako jediná si své místo udržela dodnes. Tradičně byla užívána nejčastěji v podobě silného odvaru nebo výluhu při léčení zažívacích či dýchacích obtíží (například astmatu, ale i tuberkulózy), v některých oblastech dokonce k léčbě cukrovky či nádorů (Crawford 2015). Stélka obsahuje velké množství polysacharidů, především licheninu a isolicheninu, a také mnoho aktivních kyselin, např. k. protolichesterinovou a k. lichesterinovou (mající vliv mimo jiné i na pigmentaci pokožky), k. protocetrarovou, k. fumarprotocetrarovou (Xu et al. 2016). Recentní studie potvrdily antioxidační, protizánětlivé i protirakovinné účinky (např. Grujičić et al. 2014). Není proto divu, že je lišejník v různých podobách (sušený pro výrobu odvaru, v prášku, v tabletkách či v sirupech) v současné době komerčně prodáván pro účely lidské i veterinární medicíny po celém světě. Tento druh dříve tvořil významnou část jídelníčku obyvatel Islandu a také v současnosti je zde přidáván do chleba či používán k výrobě tradiční mléčné polévky (Svanberg & Egisson 2012).

Literatura: Crawford S.D. (2015): Lichens Used in Traditional Medicine. In: Ranković B. [ed.], Lichen Secondary Metabolites. – Springer, Cham. Grujičić D., Stošić I., Kosanić M., Stanojković T., Ranković B., & Milošević-Djordjević O. (2014): Evaluation of in vitro antioxidant, antimicrobial, genotoxic and anticancer activities of lichen Cetraria islandica. – Cytotechnology 66: 803–813. Svanberg I. & Egisson S. (2012): Edible wild plant use in the Faroe Islands and Iceland. – Acta Societatis Botanicorum Poloniae 81: 233–238. Xu M., Heidmarsson S., Olafsdottir E. S., Buonfiglio R., Kogej T. & Omarsdottir S. (2016): Secondary metabolites from cetrarioid lichens: Chemotaxonomy, biological activities and pharmaceutical potential. – Phytomedicine 23: 441–459.

taxonomické zařazení:

Ascomycota Lecanoromycetes Lecanorales Parmeliaceae Cetraria


ohrožení:NT – blízký ohrožení

Výskyt v Česku

Počet záznamů: 2531, z toho ověřených 256. Kliknutím na vybraný čtverec se zobrazí konkrétní údaje včetně pramenů.

Legenda

údaj po zadaném roce
údaj starší než zvolená hranice
V mapě se nezobrazují záznamy označené jako chybné nebo pochybné.
0
věrohodný údaj
nejistý údaj
chybný údaj
nerevidovaný údaj

Preference nadmořské výšky

Rozdělení dle stáří nálezu

Typ substrátu

Nejčastější substráty

© Botanický ústav AV ČR, v. v. i. 2020–2021