Vápnomilný saxikolní korovitý druh s výrazně černými apotécii a zanořenou stélkou. Od jediného potvrzeného zástupce rodu Farnoldia u nás (F. jurana) se nejlépe pozná mikroskopicky na řezu plodnicí podle míry pigmentace excipula, které není karbonizované (jako u druhů rodu Farnoldia s. str.); vně je světlejší nežli uvnitř, kde plynule splývá s hypoteciem (Hertel 2009).

Tento bipolárně rozšířený lišejník obvykle porůstá výslunné plochy vápencových a dolomitových skal. Ve střední Evropě se vyskytuje v subalpínském až alpínském stupni hor v Alpách (kde je dosti běžný; Nimis et al. 2018) a v Karpatech. Více na jihu je známý z Balkánských pohoří (Dináry, Pindos), kde sestupuje také do nižších montánních poloh (Hertel 1967, jako Lecidea hypocrita).

Jedná se o druh nejasného rodového postavení (Fryday & Hertel 2014), který se ocitl v katalogu lišejníků ČR (Vězda & Liška 1999) pravděpodobně nedopatřením a měl by být proto vyškrtnut z nadcházejícího seznamu lišejníků České republiky.

Literatura: Hertel H. (1967): Revision einiger calciphiler Formenkreis der Flechtengattung Lecidea. ‒ Beihefte zur Nova Hedwigia 24: 1‒155. Hertel H. (2009): A new key to cryptothalline species of the genus Lecidea (Lecanorales). – Bibliotheca Lichenologica 99: 185–204. Fryday A.M. & Hertel H. (2014): A contribution to the family Lecideaceae s. lat. (Lecanoromycetidae inc. sed., lichenized Ascomycota) in the southern subpolar region; including eight new species and some revised generic circumscriptions. – Lichenologist 46: 389–412. Nimis P. L., Hafellner J., Roux C., Clerc P., Mayrhofer H., Martellos S. & Bilovitz P. O. (2018): The lichens of the Alps – an annotated checklist. – Mycokeys 31: 1–634.

Literatura: Mann W. (1825): Lichenum in Bohemia observatorum dispositio succinctaque descriptio. – Pragae.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Lecideaceae → Farnoldia