Většinou sterilní lišejník, charakteristický hnědými sorály, které jsou po obnažení nápadně zlatavě zbarvené díky obsahu látek z okruhu sekalonové kyseliny. Sorály často také svítí UV+ modrobíle kvůli přítomnosti lobarové kyseliny. U nás byl tento druh objeven koncem 90. let minulého století, necelých deset let po svém popisu (Palice 1999). Nejčastěji se vyskytuje v přirozených horských lesích, kde se objevuje na borce i dřevu smrku, často na pahýlech a větvích. Vzácněji bývá J. subaurifera nacházena i na jiných dřevinách s kyselou borkou. Jedná se o typický boreo-montánní prvek, který je v našich pohraničních pohořích relativně častý, zvláště pak na Šumavě. Zajímavý je jeho objev v chladných pískovcových roklích v oceánicky laděné oblasti Českého Švýcarska. Na začátku tisíciletí zde byl zachycen jeho spíše dočasný masivní výskyt. Patřil zde k lokálně dominujícím epifytům na různých listnáčích podél lesních cest. Týkalo se to i dřevin s přirozeně subneutrální borkou, jakou má např. javor mléč či jasan, která byla acidifikována kyselými srážkami v 20. století (Palice et al. 2007). Dnes se zde tento druh vyskytuje o poznání vzácněji, a to nejčastěji v lesních porostech v mozaikách mezi jinými korovitými lišejníky. Ze střední Evropy je uváděn kupodivu poměrně vzácně. Zřejmě patří k částečně přehlíženým lišejníkům.

Literatura: Palice Z. (1999): New and noteworthy records of lichens in the Czech Republic. – Preslia 71: 289–336. Palice Z., Slavíková-Bayerová Š., Peksa O., Svoboda D. & Kučerová L. (2007): The lichen flora of the Bohemian Switzerland National Park (Czech Republic). – In: Härtel H., Cílek V., Herben T., Jackson A. & Williams R.B. [eds], Sandstone Landscapes, p. 200–204, Academia, Praha.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Lecanoraceae → Japewia