Lesní epifytický či epixylický lišejník, který je obvykle nacházen ve sterilním stavu s modravě šedou sorediosní stélkou tvořenou okrouhlými, záhy splývajícími sorálky na tmavém prothallu. Na exponovanějších místech v prosvětlených lesích přirozeného charakteru (např. reliktní bory) se můžeme častěji setkat i s plodnými exempláři se stélkou spíše hrubě granulosní a více hnědým odstínem. Tato šálečka je charakteristická produkcí divarikatové kyseliny, rovněž diagnostické látky prášenky Lepraria incana. U špatně vyvinutého materiálu může být problematické tyto dva taxony od sebe odlišit. V plodném stavu je L. nylanderi pod mikroskopem prakticky nezaměnitelná díky produkci 16 kulovitých askospor ve vřecku. Lišejník nepatří do rodu Lecidea s. str.

Jedná se o charakteristický boreální element a optimum nachází zejména v horských jehličnatých lesích. Lokálně je častý i v listnatých typech lesa, jako jsou bučiny, olšiny apod. Roste v pralesovitých i kulturních lesích. V nižších polohách bývá o poznání vzácnější a nacházený zejména v prosvětlených lesích reliktního charakteru (reliktní bory, okolí sutí, rašeliniště, doubravy na skalnatých svazích apod.).

Literatura: Tønsberg T. (1992): The sorediate and isidiate, corticolous, crustose lichens in Norway. – Sommerfeltia 14: 1–331.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Lecideaceae → Lecidea