Myriospora scabrida vytváří šedobělavou až hnědou stélku, většinou složenou z oblých až nepravidelně laločnatých, často střechovitě se překrývajících šupinek. Ty bývají 0,5–3,5 mm široké, ploché až mírně vyklenuté a vzácně slabě ojíněné. Apothecia jsou zpravidla po 1–7, někdy však početnější, nejprve zanořená, později mírně vystouplá; mají červenohnědý až téměř černý, často drsný terč a nápadný, poněkud vystouplý, často černající okraj. Stélka neobsahuje žádné lišejníkové sekundární metabolity.
Druh roste zejména na kyselých silikátových horninách, např. na břidlicích, vzácně také na půdě nebo mezi mechorosty. Celkové rozšíření není dobře známé kvůli záměnám s dalšími zástupci rodu. Většina evropských nálezů byla publikována ze severní Evropy (Westberg et al. 2011). Z ČR neexistují žádné ověřené údaje. Jediný publikovaný údaj z Hrubého Jeseníku (Knudsen et al. 2021) ve skutečnosti patří druhu M. hilitzeri.
Od M. hilitzeri se liší výrazněji vystouplými apotecii se širokým paratéciem, které může při povrchu dosahovat až 120 μm. Acarospora badiofusca má podobná apotecia, ale souvislou až téměř souvislou řasovou vrstvu a paraplektenchymatickou, nikoli prosoplektenchymatickou kůru.
Literatura: Westberg M., Crewe A. T., Purvis O. W. & Wedin M. (2011): Silobia, a new genus for the Acarospora smaragdula complex (Ascomycota, Acarosporales) and a revision of the group in Sweden. – Lichenologist 43: 7–25. /// Knudsen K., Kocourková J., Hodková E. & Schiefelbein U. (2021): A new species of Myriospora (Acarosporaceae) and a report of Myriospora rufescens from Central Europe. – Herzogia 34: 327–338.
taxonomické zařazení:Ascomycota → Lecanoromycetes → Acarosporales → Acarosporaceae → Myriospora
Počet záznamů: 1, z toho ověřených 0. Kliknutím na vybraný čtverec se zobrazí konkrétní údaje včetně pramenů.