Myriospora smaragdula vytváří stélku z roztroušených až souvislých areol o velikosti obvykle 0,6–1,7 mm. Areoly jsou ploché až mírně vypouklé, bělavé, šedobílé až světle hnědé. Na substrátech bohatých mědí mohou být žlutavě zelené. Každá areola obvykle obsahuje 2–7 drobných, bodovitých a trvale zanořených apotécií s hnědými až tmavohnědými disky. V kůře vytváří souvislou vrstvu krystalů kyseliny norstiktové; na řezu reaguje K+ červeně za vzniku nápadných červených jehlicovitých krystalů.

Druh roste na kyselých, obvykle mírně bazických nebo živinami obohacených silikátových horninách, například na balvanech, kamenných zídkách a zdech. Vyskytuje se na otevřených i poněkud zastíněných stanovištích a může osidlovat horniny bohaté mědí, zatímco substrátům s vysokým obsahem železa se patrně vyhýbá. Je znám z Evropy a Severní Ameriky, přičemž v Evropě je nejčastěji uváděn ze severních oblastí. Rozšíření v České republice není dostatečně známé a starší údaje vyžadují revizi, protože pod jménem Acarospora smaragdula bylo v minulosti zahrnováno několik dnes samostatně rozlišovaných druhů. Jediný věrohodný údaj pochází z Měděnce v Krušných horách.

Nejpodobnějším druhem je M. myochroa, která má však větší a výrazněji vyklenuté areoly a v dospělosti širší apotécia s nerovným terčem. S KOH nemusí vytvářet červené jehlicovité krystaly a nízké koncentrace kyseliny norstiktové lze někdy prokázat pouze pomocí TLC.

Literatura: Westberg M., Crewe A. T., Purvis O. W. & Wedin M. (2011): Silobia, a new genus for the Acarospora smaragdula complex (Ascomycota, Acarosporales) and a revision of the group in Sweden. – Lichenologist 43: 7–25.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Acarosporales → Acarosporaceae → Myriospora