Dobře vyvinuté stélky tohoto druhu mívají širší, často hnědě zbarvené laloky a četné izolované pseudocyfely rozptýlené po jejich ploše. Od morfologicky velmi podobné P. discordans se liší především chemicky: ve dřeni obsahuje kyselinu salazinovou (K+ žlutě až červeně, Pd+ žlutě), nikoli kyselinu protocetrarovou. Odlišení od P. pinnatifida může být značně obtížné, zvláště u malých nebo neúplně odebraných stélek. Oba druhy jsou navíc chemicky víceméně shodné.

Druh roste na silikátových kamenech a skalách. V Evropě je široce rozšířen, především v severní a západní části kontinentu. Revize materiálu z hlavních českých a slovenských herbářů neodhalila žádný morfologicky typický český doklad. Výskyt P. omphalodes s. str. v České republice proto nebyl dosud potvrzen, nelze jej však zcela vyloučit.

Literatura: Malíček J. & Ludvíková J. (2026): Does Parmelia omphalodes s. str. occur in the Czech Republic? – Bryonora 77: 1–13. /// Ossowska E., Guzow-Krzemińska B., Kolanowska M., Szczepańska K. & Kukwa M. (2019): Morphology and secondary chemistry in species recognition of Parmelia omphalodes group – evidence from molecular data with notes on the ecological niche modelling and genetic variability of photobionts. – MycoKeys 61: 39–74.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Parmeliaceae → Parmelia