Velká hávnatka, jejíž stélky dosahují až 15 cm v průměru. Svrchní strana je mírně zvlněná, hladká, matná, za sucha šedá, modravě šedá až šedohnědá, za mokra živě hnědá až modravě šedá. Žilky na spodní straně jsou vyvýšené, světle oranžové až hnědé, ve středu černé. Rhiziny bývají 8–15 mm dlouhé, jednoduché nebo vzácněji svazečkovité. Apotecia jsou častá. Charakteristickým znakem je přítomnost zeorinu jakožto jediného dominantního triterpenu. Oproti velmi podobné, avšak nepříbuzné P. vitikainenii se liší také obvykle silnější jamkovitou stélkou a tmavšími žilkami.

Roste na skalách, ležících kládách, mechorostech a půdě ve starých boreálních lesích. Potvrzena byla v pásu od Severní Ameriky, přes Evropu, Rusko až po Japonsko (Magain et al. 2023). Jediný český sběr pochází z Jezerní hory na Šumavě, kde byla tato hávnatka sbírána v roce 1926 A. Hilitzerem. Tento údaj je v Evropě zatím jediným ověřeným nálezem mimo severní část kontinentu. Donedávna byl pod jménem P. neopolydactyla od nás uváděn druh P. vitikainenii.

Literatura: Magain et al. (2023): High species richness in the lichen genus Peltigera (Ascomycota, Lecanoromycetes): 34 species in the dolichorhizoid and scabrosoid clades of section Polydactylon, including 24 new to science. – Persoonia 51: 1–88. Panáková K., Malíček J. & Palice Z. (2024): Revize rozšíření hávnatky Peltigera neopolydactyla v České republice. – Bryonora 74: 25–38.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Peltigerales → Peltigeraceae → Peltigera