Lišejník charakteristický přitisklými laloky s neojíněnými hnědými okraji a primárně bodovými sorály na ploše laloků. Ekologické nároky má velmi podobné jako P. jeckeri a často je můžeme najít společně. Převážně roste na kyselé až subneutrální borce listnatých stromů a keřů na světlých stanovištích v otevřené krajině i v lesích od nížin do podhůří. Těžištěm rozšíření jsou nižší polohy do 500 m n. m. Nejčastěji se vyskytuje na dubech, ale více údajů pochází např. z hlohů, jasanů a modřínů. Pozoruhodné jsou saxikolní výskyty hlavně v okolí Veverské Bítýšky (slepenec) a Znojma (rula) na jižní Moravě, kde byl druh opakovaně sbírán. Většinou zde ale roste na skalních mechorostech. Celkový areál zahrnuje mírné a tropické oblasti Eurasie, Afriky a Australasie. V ČR se vyskytuje roztroušeně a zřejmě se poslední dobou šíří.

Velmi podobným lišejníkem je P. borreri, lišící se tmavou spodní stranou stélky a přítomností kyseliny gyroforové (namísto lekanorové). Dále je třeba dávat pozor na záměny s běžnou P. jeckeri (ojíněné okraje laloků, okrajové sorály), vzácnou Flavopunctelia flaventior (žlutavá stélka díky kyselině usnové), ale také s druhy z ČR zatím neznámými, např. P. perreticulata (prohlubně, delší konidie), P. reddenda (izidiomorfy, dřeň C-) a P. stictica (saxikolní druh s hnědou stélkou minimálně na okrajích).

Literatura: Lajblová M. & Malíček J. (2024): Terčovky rodu Punctelia v České republice. – Bryonora 73: 1–12.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Parmeliaceae → Punctelia